Víte, kde hledat Hrzánský palác?
Poměrně nenápadný, na Hradčanech byste ho možná mezi dalšími budovami snadno přešli. Jeho zdi ale vítají významné státní návštěvy, podobně jako jeho větší "bráška" Lichtenštejnský palác na Kampě (o něm si můžete víc přečíst tady na blogu). Řeč je o Hrzánském paláci, z jehož terasy máte Prahu doslova jako na dlani.
Hrzánský palác je vlastně komplex dvou budov. Hlavní vchod najdete v ulici Loretánská, a zavede vás do nižší, dvoupatrové části objektu. Přes nádvoří se pak dostanete to prostor budovy druhé, která už má kvůli svažitosti terénu pater pět a směřuje do ulice Úvoz.
Kromě fotek a textu níže si můžete historii a současnost Hrzánského paláce prohlédnout také na tomhle tříminutovém videu Vlády ČR:
Na místě Hrzánského paláce stával již za dob gotiky dům, ale to, kdy zde vznikla budova samotného paláce a kdo ji projektoval, je nejasné. Jedním z prvních majitelů byl však i věhlasný stavitel Petr Parléř. Následně se majitelé paláce kvůli zadlužení poměrně často střídali. S novými vlastníky probíhaly vždy také úpravy a budova se rozšiřovala. Z těch známých šlechtických rodů, kterým budova patřila, budete znát asi Kolowraty či Lobkowicze.
Palác nese jméno po svém majiteli Sigismundu Valentinu Hrzánovi z Harrasu, který budovu získal v roce 1708. I ten ale zemřel v dluzích a palác nakonec připadl metropolitní kapitule u Sv. Víta a ta zde zřídila probošství. Na toto odkazuje nejen vnější podoba paláce, pocházející právě z těchto dob, ale také štít, který dnes najdete nad hlavním vchodem.
Dalším z významných obyvatel tohoto domu byl i Tomáš Garrigue Masaryk. Ten zde s rodinou strávil na konci 19. století ale jen dva roky. Díky krásným výhledům z paláce vznikly i některé z obrazů českého malíře Jana Slavíčka, který zde pobýval od roku 1937.
Palác momentálně slouží pro reprezentační účely předsedy vlády. Využívá se také v dobách, kdy je vláda v demisi, nebo v krizových situacích, jako jsou například povodně, při kterých jsou ostatní paláce v blízkosti Vltavy v ohrožení. K těmto účelům však musely být jeho interiéry vcelku razantně přestavěny, a to již mezi lety 1949 až 1954. Vzhledem k době přestavby se však objekt nevyhl doplnění o tehdejší socialistická díla, jako například o sgrafito Se Sovětským svazem na věčné časy, které pokrývá vnitřní zeď nádvoří a dnes je překryté betonovou deskou.
Palác se pravidelně otevírá návštěvníkům na významné státní svátky. Ale i mimo ně můžete nahlédnout alespoň do jedné jeho části - a to díky stálé expozici Symboly republiky: Pilíře české státnosti. Ta je určená především dětskému publiku, ale musím říct, že je tak dokonale vytvořená (mně trochu připomíná Opráski sčeskí historje), že stojí za návštěvu i pro dospělé. Přístupná je každou středu.