Kam za točitými schodišti III.

Nebyla bych to já, kdybych za delší dobu zase nenasbírala pár budov, ve kterých se najdou točitá schodiště 🙂 jak už sám název článku napovídá, není to první sbírka, kterou jsem tady na blogu uveřejnila. Pokud se tak chcete juknout na další tipy pro "schodišťofily", tak na konci tohoto příspěvku najdete odkazy.

A kam že se to dneska vlastně podíváme?

• do pražské vily Na Libušince

• do pražské porodnice U Apolináře

• do Národního domu na Vinohradech

• do Hlavova ústavu

Vila Na Libušince

Na první dobrou vám název budovy asi nic moc neřekne, když ale zmíním kubismus, secesi a Výtoň, některým se už možná vybaví řada architektonicky skvostných vil lemujících břeh pražské Vltavy nedaleko paty Vyšehradu. A mezi ně patří i vila Na Libušince. Poznáte jí snadno, je vetknutá do ostrého výběžku pozemku přímo na Rašínově nábřeží a vznikla v letech 1912 - 1913 podle návrhu architekta Emila Králíčka. Vila má spoustu secesních i kubistických detailů, které by asi vystačily na samostatný článek, ale do tohoto výběru jsem jí zařadila právě kvůli naprosto úchvatnému schodišti ve stylu geometrické secese. No není to nádhera? Vila není veřejně přístupná, nicméně navštívit jí bylo možné v rámci festivalu otevřených budov Open House Praha.

Porodnice U Apolináře

Na další místo se můžete už běžně dostat - nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o porodnici, tak určitý respekt k chodu zařízení, rodičům i k personálu samotnému je více než na místě.

Při návštěvě Apolináře se přesunete tak trochu do Velké Británie a možná s trochou představivosti do školy čar a kouzel v Harry Potterovských Bradavicích 🙂 Stačí se podívat na její novogotickou podobu z červených cihel, kterou bravurně navrhl architekt Josef Hlávka a jejíž stavba probíhala mezi lety 1865 - 1875. Součástí porodnice, která je mimochodem i jednou z nejdéle fungujících v Evropě, je i úžasné schodiště. To využijete i tehdy, pokud se budete chtít podívat do kaple sv. Kříže, která je veřejnosti běžně otevřená.

Národní dům na Vinohradech

Aby těch architektonických stylů nebylo v jednom článku málo, tak teď se z kubismu, secese a novogotiky přeneseme ještě do novorenesance. Řeč totiž bude o Národním domu na Vinohradech (pro některé ještě známém jako Ústřední kulturní dům železničářů). Ten byl vystavěn vinohradskou obcí na samém sklonku 19. století jako místo pro společenská setkání, a to v reakci na dřívější povýšení Královských Vinohrad na město. Jako takový musel být samozřejmě i náležitě reprezentativní. Dnes se do něj vejde až 1500 osob, které do jeho sálů kráčí po monumentálním dvouramenném schodišti s prosklenou střechou.

Hlavův ústav

Naším posledním pomyslným zastavením bude pro tentokrát Hlavův ústav, nebo abychom byli názvoslovně přesní - Ústav patologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nebudete se na mě doufám moc zlobit, pokud však raději zůstanu u "familiérnější" Hlavova ústavu 🙂

Budova z první poloviny 20. století, jejíž stavbu přerušila na určitý čas první světová válka, nese název po předním českém patologovi prof. Jaroslavu Hlavovi, který se o její výstavbu významně zasloužil. Mezi architektonické styly tohoto článku si tak nakonec přidáme ještě neoklasicismus s prvky funkcionalismu. A právě této budově opět vévodí obří schodiště, tentokrát hned trojramenné ze žuly. Stejně jako v prvním případě, i sem bylo (a snad i nadále bude) možné se podívat v rámci festivalu Open House Praha.

A teď ještě ty slíbené předcházející tipy na to, kam vyrazit za dalšími točitými schodišti. Doufám, že v dohledné době pro vás sepíšu už čtvrté pokračování.