Zažijte karlínskou Invalidovnu ještě před rekonstrukcí

Budova Invalidovny v pražském Karlíně asi nepatří mezi ty budovy, které bych musela dlouze představovat. Dnes budova nedaleko centra města, dříve za jeho hranicemi v části zvané Zábransko (= za branou). Jaký je její příběh a co jí za nedlouho čeká?

Karlínská Invalidovna má svůj vzor asi nepřekvapivě ve svém pařížském protějšku. Ale dovedete si představit, že ta pražská jí původně co do velikosti měla předčit? To, co totiž v Praze nyní vidíme, je jen 1/9 původního plánu, který počítal až se čtyřmi tisíci invalidy a jejich rodinami! Jak už to tak bývá, postupně se došlo k závěru, že by taková budova byla naddimenzovaná, a co hlavně došlo byly finance. Při nejvyšší obsazenosti Invalidovny jí tak obývalo zhruba 1 500 osob, kterým sloužila jako azyl až do roku 1935.

Budovu můžete znát i z filmů, a to nejen českých. Natáčel se zde Amadeus a nebo třeba Hellboy. Rekvizity a stopy po produkcích tu zůstaly dodnes a můžete na ně narazit doslova na každém kroku.

Barokní Invalidovna byla postavená mezi lety 1731 a 1737 na žádost hraběte Petra Strozziho. Ten byl sám jako voják zraněn a poznal, jak může vypadat život válečných veteránů. Proto se rozhodl zbudovat právě pražskou Invalidovnu, která bude naprosto soběstačná a zároveň bude sloužit jako obranná pevnost proti vstupu nepřátel do města. Projektem byl pověřen Kilián Ignác Dientzenhoffer, jehož práce najdeme po celé republice - jen namátkou: Břevnovský klášter, Klementinum, Plasy nebo Sázavský klášter.

Momentálně se stavba nachází v ne zrovna ideálním stavu. Dvakrát jí postihly povodně, poprvé koncem 19. století, kdy byla okolo jen pole a voda se tak měla šanci rozlít a nenapáchala moc škody. A podruhé v roce 2002 při tisícileté povodni, při níž voda v areálu dosahovala až do výšky tří metrů. Po roce 2014 se chystala privatizace budovy s cenou přesahující 600 milionů korun, ale zájemce o koupi se nenašel. O tři roky později se Invalidovna stala národní kulturní památkou a od loňska ji spravuje Národní památkový ústav. Ten plánuje zhruba v horizontu tří let spustit kompletní rekonstrukci areálu s cílem otevřít zde kulturní, vzdělávací a edukační centrum.

Možná vám teď nedává smysl, proč byste sem měli vážit cestu, když tu v podstatě ještě nic není. A to je právě ono. Pro tu atmosféru. Abych nebyla špatně pochopená - jsem ráda, že se areál zrekonstruuje a najde nové využití, ale to, co tady uvidíte a zažijete teď, se nejspíš s rekonstrukcí a čilým ruchem ztratí. Opuštěná prostranství, rozlehlé barokní chodby a doslova hmatatelné příběhy lidí (ty zde mimochodem zachytil i český fotograf Josef Sudek, který v Invalidovně pobýval). To vše ještě podtrhne i fakt, že na prohlídce jsme posledně chodili ve čtyřech lidech :) sledujte tak web Invalidovny a Iniciativy pro Invalidovnu a najděte si čas tam zaskočit.

A ještě jedna ne moc pozitivní zajímavost na konec. Až budete odcházet, zamyslete se po čem kráčíte. Součástí Invalidovny byl samozřejmě hřbitov. Postupně byly ostatky přeneseny na Olšany, ale tohle stěhování neproběhlo zrovna důsledně. Množství budov v okolí Invalidovny tak pravděpodobně ještě dnes stojí na ostatcích padlých vojáků.