Sedlecká katedrála - klenot Kutné Hory

Kutnou Horu asi netřeba představovat. A myslím, že mnohým z vás se vybaví dost podobné asociace spojené s tímto městem - chrám sv. Barbory, prohlídky podzemí, kostnice... Ale co takhle katedrála v Sedlci? Ruku nahoru (nebo spíš komentáře pod článek 😁) ten, kdo ví, o které památce je řeč!

Sedlec je dnes jednou z městských částí Kutné Hory tak cirka dva kilometry od historického centra. Už v polovině 12. století tady bylo založeno cisterciácké opatství - jedno z nejstarších u nás mimochodem, a s ním i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele. Na jeho místě dříve stával románský chrám, ten byl ale ve 13. století zničen a místo něho byla vystavěna současná gotická katedrála - první stavba katedrálního typu a zároveň také největší sakrální stavba na území Čech a Moravy. Bodejť by nebyla největší, když se na pozemcích kláštera nacházelo údajně stříbro (jak jinak v hoře Kutné 🙂) a místní cisterciáci tak poměrně rychle zbohatli. Autor stavby není známý, ale má se za to, že velice dobře znal systém výstavby obdobných chrámů v zahraničí. Zajímavé je, že u Sedlecké katedrály například nepoužil pro gotiku tak typický vnější opěrný systém, ale skrytý.

Na chrámu se pak ještě značně podepsalo řádění husitů, po kterém zůstal v troskách ještě dalších téměř 300 let. 

K husitům se zde váže ještě jedna pověst - samotnému Janu Žižkovi prý zdejší katedrála učarovala natolik, že měli jeho vojáci příkaz ji neničit - u husitů opravdu vzácný jev. Za nepřítomnosti velitele ale vojáci rozkaz nedodrželi. Když se Žižka vrátil, našel katedrálu doslova v troskách. Tomu vojákovi, který zahájil útok, údajně za doznání přislíbil tolik stříbra, že ho zajistí do konce života. Viník se samozřejmě pod takovou vidinou přihlásil a Žižka mu nechal vlít roztavené stříbro přímo do hrdla.

I přes neutěšený stav chrámu po vypálení husity však koncem 17. století dostala stavba označení "nejskvostnější bazilika", což svědčí o její monumentalitě, i když z ní zbyly pomalu jen základy. Na začátku 18. století se pak přestavba zničené katedrály dostala do, řekla bych jedněch z nejpovolanějších, rukou té doby - barokního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela (nejčastěji přezdívaného jen Santini). Ten má "na svědomí" například i poutní kostel na Zelené hoře, klášter v Kladrubech, zámek Karlova Koruna či klášter Plasy. Santini, v té době pouze 25letý začínající architekt, tak vtiskl gotické katedrále trochu toho barokního rukopisu, včetně samonosného šnekovitého schodiště, které tady na blogu můžete vidět (jak jinak v mém případě že 😍).

Když se pozorně podíváte, zjistíte, že po obnově zde tvůrci zábradlí nechali jeden tajemný prvek - kovové manžety, které tvarem opisují jméno tvůrce schodiště.

Obnovený chrám byl znovu vysvěcen a začal opět sloužit svému účelu. Ovšem ne na dlouho. Ti z vás, jejichž oblíbeným předmětem byl dějepis, už asi tuší, že klášter nedopadl moc dobře za Josefínských reforem (80. léta 18. století). Klášter byl zrušen a klášterní budovy začaly sloužit v roce 1812 novému účelu, a to poměrně překvapivému.

Na začátku 19. století zde totiž byla zřízena tabáková továrna, která je zde v podstatě do dnes.

Chrám však zůstal chrámem a církev ho mohla užívat už v roce 1806 - však ono jen pár z Josefínských reforem přežilo konec panování jejich autora. V 19. století byly interiéry též vymalovány do současných bílo-žlutých tónů. Spolu se 106 okny tak katedrála vůbec nepůsobí ponuře, jak tomu bývá zvykem. Zvykem také bývá umístění varhan nad vstupem, ty tu ale nenajdete, protože chrám má kupodivu poměrně dost špatnou akustiku, kde prý při zcela prázdné katedrále napočítáte devět vteřin trvající echo.

V roce 2001 prošla katedrála rekonstrukcí a od roku 2009 je znovu přístupná veřejnosti. Na seznamu UNESCO však figuruje už od roku 1995. V místní klenotnici pak můžete vidět i unikátní sedleckou gotickou monstranci - nejspíše nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě. Objevena byla náhodou katem ve zbořeništi katedrály, zazděná do zdi chrámu, aby byla uchráněna před husitskými nájezdy a třicetiletou válkou, a znovu objevena při rekonstrukcích. Zajímavostí je i místní "holohlavá Madona", která byla vytvořena v baroku - za módy paruk. I zdejší Madona věrna módě tedy jednu měla, ale protože se paruka nedochovala, zůstala Madona bez vlasů.

Pokud tak budete mít cestu do či kolem Kutné Hory, nevynechejte kromě nádherného centra i Sedlec a jeho katedrálu, opravdu stojí za návštěvu - jak můžete vidět na tomhle, na můj vkus poměrně rozsáhlém, povídání 🙂 Když si navíc pohlídáte zdejší akce, můžete se vydat i na některou z nočních prohlídek. Anebo si vyhraďte čas v den rovnodennosti, kdy budete moci sledovat naprosto skvostnou podívanou - zapadající slunce protne postupně střed katedrály až před samotným západem osvítí napřímo oltář.

Já bych na tomhle místě především ráda spolu se svým partnerem poděkovala za udělení možnosti v tomhle nádherném chrámu fotit jak sedlecké katedrále, tak E. Dvorské. Byl to opravdu neobyčejný zážitek pro nás oba!

P.S. Pokud se chcete podívat, jak se tady fotí např. portréty, nakoukněte sem.