Reprezentační prostory Pražského hradu

Hodně místních má k Hradu averzi - protože turisti, fronty, předražené věci a leckdy prezident... V nejvyšší sezoně (včetně adventu), bych tuhle návštěvu oželela nejspíš taky. Ale výjimka potvrzuje pravidlo.

Jednak adventní trhy na Pražském hradě patří mezi moje oblíbené (mají tady totiž dobrý svařák :)), je tu nádherná atmosféra, a pokud se budete řídit tradiční poučkou - přijít ráno - máte to tu sami pro sebe.. davy totiž začínají houstnout až tak kolem desáté.

Na Hradě jsem byla brzy ráno už mnohokrát, ve všech možných ročních obdobích. V sedm tady nepotkáte ani ty asijské svatby. Vždycky jsem si poklábosila s bezpečákama - když tu nejsou fronty, je s nimi docela zábava, hlavně když se na Hrad podle nich snažíte propašovat samopal (rozuměj stativ) - užila si výhled, a pokračovala jsem dál. 

Teď jsem tu na svůj vkus byla trošku později, na devátou, to se totiž dalo podívat do reprezentačních prostor Hradu v rámci adventního dne otevřených dveří. Svátečně nazdobený byl Španělský sál (normálně pojme cca 700 osob, úplně prázdný působí neuvěřitelně), Rothmayerů sál, prezidentský salonek, Rudolfova galerie, Široká chodba, Bílá věž, Stará síň, Oktogon, Trůnní sál, Zrcadlový salon i mnoho dalších menších salonků. 

Reprezentační prostory Pražského hradu nespadají do běžných návštěvnických okruhů. Pokud sem tedy nezamíříte při nějaké specifické příležitosti, nebo si nepronajmete třeba Španělský sál - jde to, jen si musíte připravit zhruba tak milion korun - hned tak si to tu neprojdete. 

Pojmenování Rudolfova galerie vám asi napoví, který panovník si nechal tyto sály vybudovat pro svoje umělecké sbírky. Správně, byl to Rudolf II. Do současných reprezentačních prostor, určených především pro přijímání oficiálních návštěv prezidenta, se vstupuje západním křídlem Nového paláce. První vás uvítá Pacassiho schodiště a následně Rothmayerův sál nesoucí jméno architekta Otto Rothmayera, nástupníka Jože Plečnika, který má na Hradě na svědomí také velké množství úprav. Následuje Španělský sál, ke kterému přiléhá Prezidentský salonek určený jako zázemí pro prezidenta při konání společenských akcí. Z druhé strany je salonek napojen na Rudolfovu galerii. 

Poté se dostanete do spojovací chodby, které se říká Široká s dílčími úpravy od Bořka Šípka, architekta spjatého s prezidentem Václavem Havlem. Na konci chodby minete Bílou věž, jednu ze tří věží původního románského opevnění Hradu, a Starou síň. Pro mě asi nejzajímavější je Oktogon - dříve dvorní kaple sv. Václava - který dnes můžete znát třeba z některých prezidentských tiskových konferencí. 

Pak už následuje velká řada na sebe navazujících salonků. Známý z televizních obrazovek vám bude nejspíš Trůnní sál jižního křídla. Zde se totiž odehrává například jmenování rektorů vysokých škol, generálů či soudců. Řády se pak předávají v Brožíkové salonu. Pro přijímání zahraničních návštěv slouží často Habsburský salon zdobený portréty rodinných příslušníků Marie Terezie. Za zmínku stojí i Zrcadlový salon určený pro jednání zahraničních delegací či Hudební salon, který dříve sloužil jako audienční sál císařoven. Posledním v řadě je pak Společenský sál, z něho už pak zamíříte ven a to vchodem pod prezidentským balkonem na III. nádvoří.