Národní památník odposlechu

Možná trošku symbolicky mi vyšlo publikování tohohle článku zrovna na povolební dobu. Ani v tomhle případě jaksi není na škodu si občas připomenout časy minulé, byť tohle rozhodně nemá být politický článek, ale pocta sochařskému umění. Asi jste o tomhle památníků ještě neslyšeli, a tudíž možná ani netušíte, že má k takovému klasickému, jaký si každý z nás představí, na hony daleko. Národní památník odposlechu je totiž v přírodě, na třech různých místech a tvoří ho tři skalní reliéfy - Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči (ano, psáno takto správně 🙂).

Možná ještě pořád tápete, ale jestli jste viděli jednu z nejnovějších fantasy pohádek české produkce - Princezna zakletá v čase - tak už jste možná takzvaně "doma". Právě tyhle tři skalní reliéfy tam totiž hrály dost významnou roli.

Národní památník odposlechu najdete v zatopených žulových lomech nedaleko Lipnice nad Sázavou, kde můžete navštívit i místní stejnojmenný hrad. Památník vytesala trojice mladých kameníků jako připomínku odposlechů za bývalého režimu.

Prvním z reliéfů, který vznikl v roce 2005, je šestimetrové Bretschneiderovo ucho pojmenované podle tajného policisty z románu Osudy dobrého vojáka Švejka, jehož autor Jaroslav Hašek toto dílo sepsal právě nedaleko odsud v hospůdce, u které začíná i značená stezka ke všem třem sochařským dílům. Vnuk spisovatele Haška je dokonce patronem celého památníku. Ucho symbolizuje klasické metody odposlechu tajných agentů Státní bezpečnosti (StB), instalaci odposlechových zařízení a odposlouchávané telefonní hovory. Ve skále pod uchem si prý lze povšimnout (což jsem se dozvěděla bohužel až později :D) prohlubně, která připomíná otisk zadnice - prý takový malý žertík autorů. Ucho si navíc můžete prohlédnout i dost zblízka, narozdíl od ostatních dvou se k němu totiž poměrně snadno dostanete po přilehlé skále. Pod uchem si tak dost zřetelně můžete povšimnout ještě jedné věci, a to různých podpisů. Pokud byste hledali pečlivě, určitě najdete přímo pod uchem i podpisy sochařů, kteří dílo vytvořili.

V roce 2006 následovala v dalším z lomů Ústa pravdy. Ta jsou vzdálena jen kousek od Bretschneiderova ucha a inspirací pro ně byl italský stejnojmenný reliéf Bocca della Verita nacházející se v jednom z římských kostelů. Podle legendy mají Ústa pravdy sloužit k rozpoznání lži. Do úst můžete dokonce sáhnout (pokud se k nim ovšem dostanete, což, jak uvidíte, není moc lehký úkol :)) a najít v nich kamennou otočnou kouli s vyrytými klávesovými tlačítky. Když ale podle legendy otočíte koulí a zvolíte zrovna špatný nápis, ústa se zavřou a ruku už nevyndáte. Ústa pravdy reflektují především ty praktiky agentů, které směřovaly ke kontrole a cenzuře pošty.

Zlatý voči přibyly jako poslední rok po Ústech pravdy, ale už na nich pracoval pouze jeden z původních třech autorů - Radomír Dvořák - bez svých dvou sochařských žáků. Zlatý voči mají symbolizovat vševidoucí Boží zrak, a stejně tak "špiclování" tajných agentů, kteří též viděli vše, co se kolem nich dělo. Ty reliéfní mají navíc v bulvách zlatě vytesané nápisy Enter, Home a Exit.

Zlatý voči jsou narozdíl od předchozích dvou reliéfů trošku vzdálenější. V pohodě však trasu ujdete po krásné lesní cestě pěšky - dohromady to jsou asi 4 kilometry cesty. Pokud byste nicméně nechtěli celou trasu absolvovat pěšky, můžete si ke Zlatým vočím popojet autem, kousek od nich se dá na polní cestě zastavit.

V roce 2013, na 130. výročí narození Jaroslava Haška, pak k oněm třem zmíněným reliéfům přibyl ještě čtvrtý - Hlava XXII, též od Radomíra Dvořáka, která názvem odkazuje na stejnojmenný román amerického autora Josepha Hellera. Nicméně román ani reliéf už přímo nesouvisí s Národním památníkem odposlechu a jeho odkazem.