Babiččino údolí

Cíl mnoha školních výletů a povinná četba - to je pro Čechy Babiččino údolí. Vzpomenete si, kdy naposledy jste tohle údolí navštívili vy? A potkává se vlastně děj slavné Babičky od autorky Boženy Němcové s dnešní realitou údolí?

Už v úvodu tak máte drobný "spoiler" a nápovědu k tomu, o čem bude tento text a že se ty dvě zmíněné "reality" až tak nepotkávají 🙂 tento text tak bude asi trošku jiný, než jste třeba tady z blogu zvyklí. Já jsem navíc zástupce té skupiny "školních výletů, povinné četby" a bohužel ani poslední návštěva mi nikterak neuchvátila - ale to především z pohledu člověka, který se už pěknou řádku let profesně věnuje cestovnímu ruchu.

Tak proč vlastně tenhle článek, ptáte se asi? Řekněme, že na Babiččině údolí je spousta zajímavosti - ale spíše těch, které souvisí se slavnou autorkou a její knihou. Tak se na to pojďme podívat 🙂

Nejdříve trocha dat. Božena Němcová vydala svou "Babičku" roku 1855 a děj zasadila právě do údolí říčky Úpy nedaleko České Skalice. Tehdy se samozřejmě ještě údolí nejmenovalo Babiččino, to až později, konkrétně od roku 1878, kdy jej tak poprvé nazval lékař a spisovatel Otakar Jedlička. Území je chráněno jak pro svou historii tak faunu a flóru už od roku 1952 a rozkládá se na ploše 330 hektarů (pro představu asi 74 Václavských náměstí).

Dnes najdeme v údolí hned několik budov, samozřejmostí je Staré Bělidlo, zámek v Ratibořicích, mlýny, ale také splav či sousoší "Babička s dětmi" od Otto Gutfreunda. Většina lidí toto místo navštíví právě kvůli knize či filmu a tomu, že Božena Němcová zde údajně prožila dětství - tedy alespoň podle knihy zde měla pobývat se svou rodinou a babičkou. Realita je však taková, že zde byla pouze na prázdniny v dospělém věku - dokonce už se svými dětmi - v roce 1844.

Rodina Panklových totiž ve skutečnosti neobývala to dnešní Staré Bělidlo, ale byt / bělidlo v hospodářském dvoře, které nechala kněžna Zaháňská zbourat již roku 1830. Navíc, Staré Bělidlo, tak jak je k vidění dnes, je v podstatě jen jakási kulisa. Vybavili ho po druhé světové válce dobovým lidovým nábytkem z Muzea Boženy Němcové v České Skalici a jeho finální podobu pak dotvořili ještě filmaři v 70. letech právě pro účely natáčení filmového ztvárnění knihy.

Naučná stezka, která údolím prochází v délce sedmi kilometrů, vás kromě jiného také zavede k Viktorčinu splavu. Pamatujete si ještě na osud bláznivé Viktorky? V knize jí u splavu, v jehož vodě utopila své čerstvě narozené dítě, zabil v mladém věku blesk. Osoba Viktorky skutečně existovala, Božena Němcová jí však přiřkla trochu jiný osud. Viktorka se sice zamilovala, porodila dítě, ale to neutopila ve splavu, nýbrž shodila do rokle u nedaleké vsi. Poté porodila ještě syna a zemřela jako žebračka stářím ve věku 76 let. Samotnou Boženu Němcovou tak přežila o více než šest let. Viktorie Židová je pohřbena ve společném hrobu na hřbitově v Červeném Kostelci.

On ani ten splav bohužel již není tak úplně "původní". Od dob vzniku knihy bylo koryto hned několikrát upraveno a splav se tak posunul. Při úpravách ve 20. století se navíc z původně dřevěného splavu stal splav kamenný a betonový. Ve filmu tuto "novinku" pak filmaři zakryli dřívím, aby splav alespoň trošku připomínal ten původní knižní.

Zároveň se v odborných kruzích též vede diskuze o tom, zda vůbec byla Barunka Panklová (tedy Božena Němcová) dcerou Terezie Novotné a Jana (Johanna) Pankela. Tohle téma ale už patří historikům a možná někdy moderní vědě v podobě zkoumání DNA 🙂 rozhodně je však zajímavé navštívit Babiččino údolí a podívat se na něho trošku jiným pohledem.